Může za to Greta? Uctívaný trend ekologického smýšlení způsobil závislost Evropy na ruských surovinách

Říká se, že cesta do pekel bývá dlážděna těmi nejlepšími úmysly, a na současnou situaci v evropské energetice toto pořekadlo perfektně sedí. Díky snahám ekologických aktivistů nakonec začaly vlády brát vážně riziko globálního oteplování, a tak se evropské země zavázaly plnit poměrně přísné klimatické cíle a na přechodnou dobu nahradily značnou část instalované kapacity uhelných elektráren o něco čistější variantou v podobě provozů spalujících zemní plyn.

Evropa ještě na začátku roku 2022 získávala přibližně 40 % zemního plynu od ruského Gazpromu, ale po invazi Putinových vojsk na území Ukrajiny se situace začne rozhodně měnit. Závislost na ruském plynu přitom nepředstavuje pouze morální problém, ale také ekonomické riziko. ^[1]

Trump závislost na Rusku odsoudil, Biden vynechal energetický sektor ze sankcí

Na sociálních sítích se začalo šířit video, na němž bývalý americký prezident Donald Trump ostře kritizuje Německo, jednoho z významných členů NATO, za jeho stále rostoucí import ruských energetických surovin. “Investujeme miliony dolarů do ochrany Německa, Francie a dalších členských států před Ruskem, zatímco ony tu nechávají téct miliony do ruských pokladen a staví nové plynovody. Je to velmi nevhodné,” prohlašuje Trump.

I know CNN & MSNBC never aired this, so I figured I would. Spot on, don't you think? pic.twitter.com/6V1vRKxP8p

— Justin Pulitzer 🍊 (@JustinPulitzer) February 24, 2022

Německo doplácí na svůj negativní postoj k jádru

Závislost Německa a některých dalších evropských států na zemním plynu vznikla jako důsledek boje proti globálnímu oteplování. Bohužel se zatím nelze plně spoléhat na obnovitelné zdroje energie, protože jejich výkon kolísá. Rozvodná síť potřebuje snadno regulovatelný přísun elektřiny pro svoji stabilizaci, a tím byly donedávna hlavně uhelné elektrárny. 

S nástupem klimaticky šetrnějšího smýšlení přišel čas je nahradit, a to buď jadernými nebo plynovými elektrárnami (ty sice taky produkují oxid uhličitý, ale v mnohem menší míře, než je tomu při spalování uhlí).

Budování nových jaderných reaktorů a nutné schvalovací procesy kolem by byly tak zdlouhavé a nákladné, že tepelné elektrárny na zemní plyn se zdály být naprosto logickou volbou. V Německu navíc dlouhodobě panuje snaha ukončit provoz všech tamních jaderných elektráren také z bezpečnostních důvodů, a rovněž protože jádro není spolkovou vládou považováno za skutečně ekologický (“zelený”) zdroj.

Všechny tyto okolnosti vedly k tomu, že v Německu se před válkou na Ukrajině spalovalo asi 55 % plynu pocházejícího z Ruska, přičemž dnes je tomu dle dw.com asi 40 %, omezit otto číslo ještě více je ale minimálně do roku 2024 spíše nereálné, dodává portál DW. ^[2]

V Někecku, jak jistě všichni víme, proběhly značné investice do stavby nového plynovodu NordStream 2, a to zcela zbytečně, protože nebyl nikdy uveden do provozu (a zřejmě už ani nebude). Teď se německá vláda snaží napravit minulá rozhodnutí a vkládá finanční prostředky do infrastruktury pro využívání zkapalněného zemního plynu, který lze přivážet po moři z jiných zemí. A odstavení posledních dosud funkčních nukleárních reaktorů je také na vážkách. ^[3]

Inspirací může být třeba sousední Francie, kde se přes 70 % elektřiny vyrábí právě v jaderných elektrárnách. ^[4]

Pravdou zůstává, že uctívání klimatické modly v podobě Grety Thunbergové rozhodně není příčinou evropské závislosti na ruských energetických surovinách. Tento trend začal mnohem dřív, v Německu konkrétně od roku 2011, kdy byla u moci kancléřka Angela Merkelová a malé Gretě bylo pouhých 8 let. Rétorika environmentálních aktivistů se však od té doby příliš nezměnila.