Zapomeňte na benzín či elektřinu. Vodík jako palivo pro kamiony představuje budoucnost logistiky

Potřeba přeorientovat se v dopravě na čistá paliva je celosvětová, dominantním řešením u osobních aut zůstává klasická elektromobilita, v hromadné dopravě také, ale otazník stále visí nad velkoobjemovou kamionovou přepravou. 

Přeprava zboží je na hraně své kapacity

Pandemie covid-19 zapříčinila mimo jiné prudký nárůst elektronických objednávek zboží s doručením domů k zákazníkovi a tento trend se stále drží doposud, i když už se pandemická situace stabilizuje a lidé začínají realizovat nákupy, které v období nejistoty odkládali. V posledních měsících se ukázalo, že přepravní kapacity sotva stačí na uspokojení poptávky. 

Kontejnerové lodě stojí ve frontách u přístavů, kde čekají na možnost přeložit zboží na kamiony, které ho dopraví ke koncovým spotřebitelům. Přepravní společnosti však čelí výzvám v podobě chybějících řidičů (kvůli “covidovým restrikcím” a lokálně i v důsledku Brexitu) a také rostoucích cen pohonných hmot, které přímo souvisí s ruskou agresí na Ukrajině.

Sektor dopravy musí snižovat emise

Evropská unie se postavila před složitou výzvu, když rozhodla o snížení emisí skleníkových plynů v nákladní dopravě o 30 % do roku 2030 (oproti hodnotám z roku 2019). ^[1]

Nákladní a hromadná doprava jsou zodpovědné za přibližně 6 % produkovaného oxidu uhličitého na evropském území, a díky nutnosti pravidelně obnovovat vozový park představují skvělý prostor pro implementaci nových čistších technologií. 

Hromadná doprava ve městech je ideální pro zařazování elektřinou poháněných vozů, které mohou buď využívat pravidelné dobíjení nebo být permanentně připojené ke zdroji elektrického proudu (podobně jako trolejbusy). 

Bateriový elektrický pohon se pro kamiony nehodí

Kamiony slouží k přepravě zboží obvykle na velké vzdálenosti a v co nejkratším čase, na což kapacita současných baterií nestačí. Bylo by nutné cestou zastavovat a absolvovat časově náročné dobíjení akumulátoru vozidla, doprava by se tím zpomalila a konečným důsledkem by byl pokles přepravní kapacity.

Baterie dostatečně velká, aby mohla pohánět na dlouhé cestě těžký plně naložený kamion, by sama o sobě vážila několik tun a zabírala by značnou část nákladového prostoru. 

Přesto se najdou společnosti, jako například švédská Scania, které věří v nadějnou budoucnost bateriových elektrických vozidel (BEV) v nákladní dopravě. A nejen to. Konkrétně tato firma má totiž v plánu celou svoji výrobu do roku 2040 dostat na nulovou produkci emisí stejně jako své produkty. ^[2]

Vodíkové palivové články jako alternativa baterií

Jednou z čistých variant paliva pro nákladní dopravu je vodík, který začíná pronikat i do energetiky a různých průmyslových odvětví. Výzkum vodíkových technologií postupuje mílovými kroky. Palivové články, které využívají elektrochemickou reakci vodíku s kyslíkem k produkci energie, byly poprvé použity v automobilu značky GM Electrovan už v roce 1966. ^[3]

Motor s vodíkovým pohonem produkuje výfukové plyny pouze ve formě čisté vodní páry, a je tak ekologickým řešením zcela bez škodlivých emisí. Přesto se momentálně tato technologie využívá hlavně ve zkušebním provozu vozidel městské hromadné dopravy a vlaků, aniž by úspěšně prorazila do každodenního života. 

Využití vodíku brání chybějící infrastruktura

Ačkoliv technologie pro získávání vodíku i jeho následné využití k produkci energie jsou známé už dlouho, jejich masovému rozšíření brání hlavně chybějící infrastruktura. Ve světě postupně vyrůstají podniky na výrobu vodíku elektrolýzou vody, mnohdy poháněné pouze obnovitelnými zdroji energie (vzniká pak takzvaný “zelený vodík”), ale stále chybí dostupné a levné způsoby, jak vzniklé palivo přepravovat, skladovat a následně tankovat do nádrží vozidel.

První kamiony na vodík už křižují Evropu

V červenci 2020 bylo do Švýcarska dodáno prvních 10 kamionů s pohonem na vodíkové články. Šlo o nákladní vozy od automobilky Hyundai Motor Company, která plánuje se svým modelem XCIENT Fuel Cell prorazit jako inovátor evropské logistiky. ^[4]

Na území Česka si ale ještě nějakou dobu na tuto bezemisní technologii počkáme, a to mimo jiné i kvůli zdržení při budování vodíkových čerpacích stanic. První tři měly být v provozu už loni, do roku 2030 by tu pak mělo vzniknout nejméně 20 plnících stanic na vodík pro nákladní auta a kamionovou dopravu. ^[5]